Vítejte na maličkém kousku světa, který se zrodil z čiré fantazie, ale je sestaven striktně z reálií v měřítku 1 : 120.
Je přelom 60. a 70. let 20. století. Československé emancipační snahy neukončila spřátelená okupace. Železná opona sice nepadla, ale byly alespoň uvolněny hranice a zábrany mezi bratrskými státy socialistického tábora – v tomto případě mezi Československem a NDR. Parní trakce pomalu dosluhuje, ale ani hlavní dvojkolejná mezinárodní trať nebyla ještě elektrifikována. Janovice jsou středně velká stanice na této trati v blízkosti státních hranic. Vlastní městečko je za kopcem, spojení obstarávají autobusy, vzor např. Velešín nebo Nové Hrady). Dálkový nákladní vlak (zde tažený Sergejem), ani mezinárodní rychlík (Panonia složená z německých i českých vagónů v čele s dieselovou lokomotivou maďarských státních drah) zde jen projíždějí, ale jinak je zde čilý provoz i díky dvěma vedlejším tratím, které odtud vycházejí (vzor Čerčany). Staví zde ale osobní a spěšné vlaky jak ČSD („patrák“ tažený Brejlovcem), tak německých DR (spěšný osobní vlak v čele s lokomotivou řady V180), které zajišťují přeshraniční provoz a končí vždy až v první velké vlakové stanici druhého státu (např. Ústí nad Labem a Drážďany). Je zde ale i další provoz nákladních vlaků a navíc zde jezdí motorový rychlík řady M262 zvaný Kredenc. Jedna z vedlejších tratí je vnitrostátní lokálka obsluhovaná výhradně motorákem M131, čili Hurvínkem. Zato na druhé vedlejší trati - z Janovic přes Martinov do německého Hanau a dál - je čilý provoz (vzor např. trati v Krušných horách). I zde proti sobě jezdí pravidelné osobní vlaky, které jednak zajišťují dopravní obslužnost oblasti, ale zároveň už se staly i vyhledávanou turistickou atrakcí. Vlaky sestavené z již dosluhujících a historických vagónů mají v čele parní lokomotivy – německou lokomotivu řady 80 a českou 335. Kromě toho zde proti sobě jezdí dva nákladní vlaky zajišťující dopravu mezi nákladovým nádražím v Janovicích a pilou a obilným skladem v Hanau. Ještě zde jezdí také pravidelný spoj, který zajišťuje tehdy moderní motorák řady M152 (později přeznačený na 810).
Celkem se na kolejišti pohybuje 14 pravidelných vlakových spojů, k tomu sem tam nějaký ten posun. Na to už je potřeba mít jízdní řád, dokonce grafikon vlastního systému. Začít z výchozí polohy všech vlaků a projet celý grafikon zpět do výchozí polohy zabírá zpravidla téměř 2 hodiny. Vše je analogové, postavit cestu je nutné vždy znovu pomocí ovládacích tlačítek. Automatika tu není žádná. Stavěl jsem to proto, abych si mohl hrát, nikoli abych se koukal, jak si to hraje samo.
Stavba začala sanací místnosti a drobnou zedničinou v roce 1996 a neskončila dodnes.
